Saint-Julien-le-Pauvre: kostel

Kostel v kostce

Saint-Julien-le-Pauvre stojí na adrese 1 Rue Saint-Julien le Pauvre v 5. obvodu, na Levém břehu, blízko starých uliček Latinské čtvrti a naproti Notre-Dame přes řeku. Z ulice působí skromně: prosté západní průčelí s kruhovým oknem a vedle něj hrubý pahýl věže, která nebyla nikdy dokončena. Věk se projevuje v interiéru: středověké sloupy, raně gotické klenby a ikonostas pozlacených ikon se dělí o jediný malý prostor. Kostel je fungující farností, domovem melkitské řeckokatolické komunity od roku 1889, a zároveň místem, kde se pořádají klasické koncerty.

Od poutnického špitálu k převorskému kostelu

Písemné prameny sledují špitál pro cestovatele a poutníky bez peněz, s kaplí zasvěcenou svatému Juliánovi, na tomto místě již od 6. století. Nejstarší stavby zničili normanští nájezdníci v 9. století. Na počátku 12. století přešel majetek na clunyjské mnichy z převorství Longpont, kteří jej znovu postavili. Prameny spojují jméno kostela s Juliánem Špitálníkem, Juliánem z Le Mans a Juliánem z Brioude, třemi světci téhož jména, a proto se zprávy o zasvěcení liší. Špitál je pro tento příběh důležitý, protože vysvětluje umístění kostela na poutní cestě: cestovatelé bez peněz zde mohli najít útočiště a poutníci směřující po Caminu, kteří procházeli Levým břehem, jsou v některých zprávách s tímto místem spojováni.

Šedesátá léta 12. století: stavba vedle Notre-Dame

Kostel, který dnes vidíte, byl založen v 60. letech 12. století, v letech, kdy na ostrově vyrůstala katedrála Notre-Dame. Stavba začala v románském slohu a většina budovy je raně gotická. Chór má rané šestidílné žebrové klenby a byl plánován jako trojlodní, i když třetí patro nebylo nikdy postaveno. Sochařská výzdoba chóru připomíná Notre-Dame a možná ji vytvořili stejní umělci. Loď má čtyři pole, s bočními loděmi po obou stranách a lomenými oblouky spočívajícími na kruhových sloupech.

Hlavice, lekníny a harpyje

Vzhlédněte ke hlavicím, k řezaným vrcholům sloupů. Devatenácté století, starožitník Ferdinand de Guilhermy jich napočítal více než 150, téměř všechny různé, a mnohé jsou vyřezány s listy leknínů a dalších vodních rostlin. Jeden sloup ze 12. století nese harpyji, tvora s ptačím tělem a ženskou tváří. Jsou to drobné detaily, snadno přehlédnutelné v podvečerním světle, ale právě díky nim má publikum, které na koncert přijde dříve, na co se dívat, zatímco hudebníci ladí.

Univerzitní kostel

Kostel stál v blízkosti škol středověké Paříže a Pařížská univerzita v něm ve středověku pořádala shromáždění a přednášky. Kostel byl tedy součástí studentského života dávno předtím, než se stal místem, kam návštěvníci přicházeli za hudbou. Toto pouto se vytratilo, jak se univerzita přesunula jinam, a v 17. století se kostel stal obyčejným farním kostelem. Co se dochovalo dnes, je velký fragment středověké stavby, nikoli stavba celá, a to stojí za to vědět, než se vydáte na cestu: kostel, který navštívíte, je zkrácený, záplatovaný, mnohokrát užívaný přeživší a jeho kouzlo spočívá právě v tom.

Ztráta a návrat, 17. století až 1826

V 17. století ztratila loď svá dvě západní pole a bylo postaveno nové průčelí, což je ta prostá fasáda, kterou vidíte nyní. Během Francouzské revoluce byl kostel uzavřen a sloužil jako skladiště soli. V roce 1826 se vrátil ke katolickým bohoslužbám a v 19. století byl restaurován. Dnes je chráněn: prameny jej uvádějí jako historickou památku klasifikovanou v roce 1846, což stanovuje pravidla pro to, jak smí být upravován a udržován. Historie ztrát a opětovného využití pomáhá vysvětlit, proč interiér působí nevyrovnaně a usedle, nikoli uhlazeně. Nic zde nepůsobí jako reprezentativní exponát, a to je součástí jeho přitažlivosti.

Melkitský kostel od roku 1889

V roce 1889 byl kostel přidělen melkitské řeckokatolické komunitě, čímž se stal její první farností v hlavním městě. Melkitská řeckokatolická církev je východní katolická církev v plném společenství s Římem a své kořeny sleduje až ke křesťanské komunitě v Antiochii. Následuje byzantský ritus, tradici, která utváří i interiér, který vidíte, s ikonami namísto většiny soch. Farní bohoslužby se konají ve stejné místnosti jako koncerty, takže kostel je živým místem bohoslužeb, a ne muzeem.

Ikonostas

Vyřezávaná dřevěná stěna s ikonami, která odděluje svatyni, se nazývá ikonostas. Tento byl vyroben v Damašku truhlářem Girgi Bitar a slavnostně otevřen v roce 1891. V 50. letech 20. století dal rektor jeho horní řadu odříznout, aby se otevřel výhled na apsidu, čímž zmizela jedna řada ikon. Restaurování dokončené v roce 2012 stěnu obnovilo do její původní podoby. Spolu se středověkými sloupy kolem sebe je ikonostas tím obrazem, který si většina návštěvníků pamatuje. Samostatný průvodce na tomto webu vysvětluje, jak jej číst.

Dada v lodi, 1921

Dne 14. dubna 1921 si umělci hnutí Dada vybrali tento kostel pro svůj výlet. Ve skupině nechyběl Tristan Tzara, André Breton, Philippe Soupault ani Francis Picabia a tento den vešel ve známost jako dadaistický výlet. Je to krátká epizoda, ale ukazuje, jak dlouho je tento kostel v Paříži známý jako svérázný, osobitý kout Levého břehu – místo, kam se lidé vydávali záměrně.

Návštěva a poslech koncertu

Městská stránka kostela uvádí adresu a informuje, že kostel je bezbariérově přístupný, přičemž pro dva schody u vchodu je k dispozici odnímatelná rampa; doporučuje předem kontaktovat kostel. Neuvádí žádné pravidelné otevírací hodiny a upozorňuje, že se mohou měnit, proto si je ověřte v den návštěvy. Spolehlivým způsobem, jak se dostat dovnitř, je rezervovat si místo na koncertě, který trvá přibližně 65 minut; dorazte s dostatečným předstihem a rozhlédněte se, než začne hudba. Square René-Viviani, malý park vedle kostela, je přirozeným místem k čekání. Průvodce koncerty na tomto webu obsahuje termíny a vstupenky a stanice metra a RER Saint-Michel je nejbližším velkým přestupním uzlem.

Přečtěte si dále: Koncert v Saint-Julien-le-Pauvre

Pro koho to není

Tento kostel není pro vás, pokud hledáte velkolepý katedrální interiér, dlouhý seznam uměleckých děl nebo zaručený vstup v čase, který si sami zvolíte. Je malý, v první řadě je to farní kostel a jeho dveře se řídí farním rozvrhem. Během bohoslužeb může být návštěva omezena. Není ani náhradou za velkou gotickou katedrálu na druhém břehu řeky, která patří k úplně jinému měřítku návštěvy. Pokud toužíte po jedné tiché hodině ve starém pařížském sále s hudbou, pak vám bude vyhovovat.