Interiér kostela
Ikonostas a melkité
Co je to ikonostas, kdo vytvořil ten v Saint-Julien-le-Pauvre, jak byl zkrácen a restaurován a kdo jsou melkité.
Zajistěte si místo na koncert ↗Rychlá odpověď
Pozlacený dřevěný oltářní nástěnec na východním konci kostela Saint-Julien-le-Pauvre je ikonostas, obrazová stěna byzantského ritu. Zhotovil jej v Damašku Girgi Bitar a slavnostně odhalen byl v roce 1891, v 50. letech 20. století byl upraven a do roku 2012 zrestaurován. Kostel patří melkitské řeckokatolické komunitě od roku 1889.
Co je to ikonostas
V byzantském ritu je ikonostas stěna malovaných ikon, která odděluje svatyni od lodi. Není to ani tak bariéra jako práh, místo, kde se setkává obec věřících s oltářem. Většina západních kostelů nemá nic obdobného. Vejdete do Saint-Julien-le-Pauvre s očekáváním vysokého oltáře a místo toho narazíte na tuto stěnu ikon a závěsem zakryté dveře – to je první znamení, že tento kostel patří k jiné tradici než nedaleká gotická katedrála.
Kdo jej vytvořil
Ikonostas v Saint-Julien-le-Pauvre zhotovil v Damašku v Sýrii truhlář Girgi Bitar a slavnostně jej uvedli v roce 1891, dva roky poté, co melkitská komunita kostel získala. Je to vyřezávaná dřevěná stěna s řadami malovaných ikon, závěsem zakrytými dveřmi a křížem nahoře. Pařížský kostel se stěnou zhotovenou v Damašku je drobný doklad toho, jak daleko sahají vazby této komunity: farnost patří k církvi, jejíž kořeny leží v křesťanské obci v Antiochii.
Zkrácen, poté obnoven
V padesátých letech 20. století dal tehdejší rektor odříznout horní část ikonostasu, aby byl lepší výhled do apsidy. Tím zmizela horní řada s apoštoly kolem Krista a bylo vyjmuto třináct ikon. V roce 2011 nabídl Gergiho Bitarův vnuk Gaby Bitar pomoc s obnovou stěny do původní podoby. Jedenáct z třinácti chybějících ikon se našlo, truhlář a restaurátor znovu postavili vyřezávaný rám a dvě chybějící ikony namalovali, a práce byly dokončeny v roce 2012.
Kdo jsou melkité
Melkitská řeckokatolická církev je východní katolická církev v plném společenství s Římem. Své kořeny odvozuje od křesťanské obce v Antiochii a od chalkedonského antiochijského patriarchátu se oddělila v roce 1724, kdy vstoupila do společenství s papežem. Následuje byzantský ritus, liturgickou tradici, kterou používají také východní pravoslavné církve. Slovo melkitský pochází ze syrských a arabských výrazů pro krále a královský. Největší komunity má v Libanonu a Sýrii a pařížská farnost u Saint-Julien pochází z roku 1889.
Pohled z vašeho místa
Na koncertě je ikonostas tím, k čemu čelíte. Ikony se nejsnáze čtou v řadách: spodní řada obsahuje velké ikony vedle centrálních dveří a vyšší řady menší výjevy a postavy. Nemusíte znát světce, abyste si užili jeho barvy – červené závěsy proti tmavému vyřezávanému dřevu zářící v lampách. Protože je kostel místem bohoslužby, chovejte se ke stěně jako k jevišti jakéhokoli posvátného prostoru: dívejte se pozorně, ale zachovávejte odstup a nic se nedotýkejte. Fotografie pořízené před koncertem, se židlemi na místě, ukazují, jak blízko k stěně sedí přední řady; pokud můžete, vyberte si místo, ze kterého uvidíte centrální dveře.
Živá farnost
Kostel není muzeum. Bohoslužby se řídí kalendářem melkitské farnosti a koncert se o loď dělí s nimi. To je dobrý důvod přijít o něco dříve, tiše sedět a vstřebat atmosféru prostoru. Je to také důvod obléci se s jistou úctou a chovat se k budově jako k vlastnímu prostoru této komunity.
Často kladené otázky
Je ikonostas původní součástí kostela?
Ne. Byl vyroben v Damašku na konci 19. století a vysvěcen v roce 1891 poté, co melkitská komunita získala tento kostel.
Mohu se k němu dostat blízko?
Na koncertě ho máte přímo před sebou ze svého místa. Kostel je místem bohoslužeb, proto zachovejte odstup.
Byl někdy poškozen?
Jeho horní část byla v 50. letech 20. století odstraněna a ikonostas byl do své plné podoby obnoven do roku 2012.
Zdroje